Lars Danielsson & Gregory Privat (Švédsko / Francie)

21. 7. 2021

Koncert pořádá P&J Music, s. r. o., je součástí koncertní série Jazz Meets World.

Lars Danielsson - kontrabas / Gregory Privat - piano

Začátek: 19:30 h Velký sál

Vstupné: od 400 Kč

https://www.pjmusic-eshop.cz/jmw-2021/lars-danielsson-gregory-privat/ 

Lars Danielsson a Grégory Privat spojí severský šerosvit a jižanský temperament

Švédský kontrabasista a skladatel s citem pro líbezné melodie Lars Danielsson a martinický pianista Grégory Privat tvoří fascinující duo. Popírají totiž stereotypní představy o skandinávském versus karibském jazzu. Dokáží to i koncertem ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice, který 21. července zpestří kulturní léto.

Ikonický švédský kontrabasista a violoncellista Lars Danielsson, známý spoluprací s legendami jako Charles Lloyd, John Scofield, Jack DeJohnette a Mike Stern, má čich na výtečné pianisty. A oni na něj. V začátcích kariéry v polovině 80. let na čas spojil svoji cestu například s krajanem Bobo Stensonem. Nešlo však jen o roli basisty - sidemana v kombu staršího, zkušenějšího a již dávno slavného pianisty. V roli leadera se pánové střídali. Do svých projektů později Danielsson zval virtuózní pianisty Leszka Możdżera, kterému také oplácel jako doprovazeč, včetně koncertu na festivalu Struny podzimu 2013, nebo Tigrana Hamasyana.

Když se Tigran více proslavil a začal soustředit na vlastní kariéru, poohlížel se Lars Danielsson po hráči, kterého by místo arménského pianisty přizval k pravidelnému hraní se svým projektem Liberetto i v duu. Brzy měl jasno:

„Grégory pokaždé vloží do hudby jakési kouzlo a ohromnou oduševnělost. Je skutečným umělcem. Jakmile jsem se do jeho hry zaposlouchal, uneslo mě to do jiného světa, odkud jsem se nechtěl vracet,“ prohlásil Lars Danielsson po poslechu alba Family Tree (2016) v podání Grégory Privat Trio. Nedlouho poté vyslal směrem k pianistovi nabídku spolupráce.

První společnou nahrávkou basisty a pianisty se stalo album Liberetto III (2017), na které logicky navázali letošním květnovým titulem Cloudland. Titulem velmi vydařeným, nutno dodat. Ačkoliv první lockdown přerušil práci nadnárodní sestavy doslova v nejlepším a posunul dokončení desky o rok, v hudbě žádný rušivý zlom neslyšíme.

Ačkoliv projekt Liberetto funguje většinou jako kvarteto s hosty, komornější provedení repertoáru v podání dua slibuje stejně mimořádný zážitek. Komunikace kontrabasu a piana působí delikátně. Dva mistři si totiž umějí jít vstříc a skutečně se potkávají. Danielsson měl vždy, jakoby navzdory klišé o „potemnělém“ severském jazzu, ohromný cit pro latinu či hudbu středomořskou. Stačí připomenout jeho projekty s Paolem Fresu. A Privat zase disponuje, vedle vrozeného karibského temperamentu, také přirozenou oduševnělostí a zadumaností, kterou bychom stereotypně přiřkli spíše „severským hráčům“.

„Veškeré prvky karibské hudby jsou přítomny v mé DNA, intuitivně a přirozeně nacházejí cestu do mojí hudby. Ale vždycky se snažím dostat ještě někam dál, objevovat každým dnem nové styly. Považuji za velké privilegium setkávání s muzikanty z různých kultur,“ vysvětluje Privat. Dál není třeba dumat o stereotypech a geografickém původu jednotlivých žánrů, stačí si užívat jejich harmonické propojení. Krásu melodií a ono neuchopitelné, škatulkám se vymykající jiskření mezi živelností a přemýšlivostí.

Lars Danielsson (*1958, Gothenburg, Švédsko) nepotřebuje dlouhé představování, dávno se zařadil k legendám skandinávské hudby. Upozornil na sebe už albem New Hands (1986), kde si sním vedle Bobo Stensona zahrál např. americký saxofonista David Liebman. Na kontě má více než dvě desítky profilových titulů, na kterých jeho skladatelské vize realizovaly hvězdy jako John Abercrombie, Eric Harland, Bugge Wesseltoft či Nils Petter Molvær.

Grégory Privat (*1984, Martinik) považuje za svoji hlavní muzikantskou inspiraci svého otce, pianistu jedné z nejznámějších martinických kapel Malavoi. Právě táta šestiletého Grégoryho povzbuzoval k prvním klavírním lekcím. Po letech klasické průpravy se v Grégorym probudila chuť psát vlastní kompozice a improvizovat, což ho logicky vedlo k jazzu. Do Francie jel sice nejprve studovat na inženýra, když ale okusil hraní v klubech v Toulouse, rozhodl se změnit svůj osud. Přestěhoval se do Paříže a na tamní scéně se brzy prosadil v kapelách Jackquese Schwarz-Barta, Stéphana Belmonda či Guillauma Perreta. Ceněný je už Privatův albový debut Ki Koté (2011), mezinárodní věhlas získal díky desce Tales Of Cyparis (2013).

https://www.youtube.com/watch?v=SgX0mqOmbAw