VÝSTAVA Jiřího Bašty SE BUDE KONAT V R. 2017

12. 8. - 11. 9. 2016

Omlouváme se, ale bohužel výstava Jiřího Bašty se konat nebude. Je přesunuta na příští rok.

Výstava kreseb, grafik, objektů i obrazů Jiřího Bašty se bude konat v Galerii v přízemí Novoměstské radnice.

Jiří Bašta (* 1961) je vysočinský sochař, malíř a ilustrátor. Vystudoval v Praze střední grafickou školu Hollarka a nakonec se usadil na samotě na kraji Ledče. Výtvarník kreslí, maluje, tvoří žulové a pískovcové sochy, objekty ze dřeva, kovu, hliníku, provazů, drátů a je též ilustrátorem knih.

Otevřeno:

út - ne 10 - 18 hod

Vstupné:

plné 50 Kč

snížené 20 Kč

rodinné 100 Kč

Během EHD:

Otevřeno denně 10.00 - 20.00 hod, v neděli 11. 9. do 18.00 hod, v pondělí 5. 9. zavřeno 

Vstupné jednotné: 20 Kč

Slova Miloše Doležala:

V rodokmenu předků Jiřího Bašty, vysočinského sochaře, malíře a ilustrátora, narozeného 1961, můžeme najít kameníky, stejně jako skláře. On sám vyrůstal v Ledči nad Sázavou, ale nejranější dětství strávil v nedalekém Dolním Městě pod Lipnicí. Později v Praze střední grafická škola Hollarka, dramatické životní srázy, nakonec usazení v domku na kraji Ledče v tichu a samotě. Kresba, malba. Žulové a pískovcové sochy. Objekty ze dřeva, kovu, hliníku, provazů, drátů. Funerální realizace, ilustrace knih. Hliník, jak víme, je materiál běžný, dalo by se říci přehlížený, třetí nejpočetněji zastoupený v zemské kůře. Ale jeho tvárné vlastnosti náramně vyhovují sochařovým rukám – dá se snadno ohýbat, prosekávat, nýtovat, nůžkami na plech prostřihávat, hřebíkem šrafovat a pročrtávat, kladívkem naťukávat a modelovat. Bašta využívá opotřebované a dávno odložené či nepoužívané hliníkové předměty naší každodennosti - vidličky, nože, lžíce, bandasky, cedníky, tácky, naběračky, stínidla, pekáče, konve, pokličky - vytrhává je z jejich běžnosti a vtiskuje jim, ba přímo sugestivně vtěluje nový význam. Na dně lžíce se probouzí tvář, z vidliček se stávají ruce, z cedníku křídla, ze zbytku víčka srdce, hvězda či uši kocoura. Grotesknost se tu potkává s ironií, škleb s bizarností, melancholie s tichým úsměvem, ale vše vyprávěné jednoduchým ikonografickým jazykem.

V souvislosti s Baštovým úsilím o výtvarnou lapidárnost, oproštěnost, osekanost si můžeme vzpomenout na Paula Gauguina, tohoto ctitele elementárního a prvotního, který o své výtvarné cestě prohlásil: „Častokrát jsem se vracel velmi nazpět, až ke dřevěnému koníčku svého dětství. Nejsem směšný, neboť jsem právě to dvojí, co nemůže být směšné – totiž dítě a zároveň divoch.“ Cosi z dítěte i divocha, z lidového umění i z rané, křesťansky vroucné primitivnosti je přítomno v hliníkové tvorbě Jiřího Bašty. Prudké gesto, promáčknutí, zaseknutí, vyťetí, probodnutí na straně jedné a na straně druhé lyrická něha, subtilnost a křehkost. Ze zdánlivě banálního materiálu povstává nový svět.

Zdroj: http://www.vysocina-news.cz/clanek/jiri-basta-vzdal-v-novomestske-galerii-hold-hliniku/