Zbyněk Benýšek - výstava obrazů: Pražská scéna

5. 6. - 30. 6. 2024

Retrospektiva tvorby z let 1994-2024 k 75. narozeninám malíře Zbyňka Benýška a výročí 50ti let tvorby na Praze 2. 

Vernisáž výstavy je veřejnosti přístupná, koná se v úterý 4. června 2024 od 18 hodin v Galerii v přízemí Novoměstské radnice / vstup z Vodičkovy ulice z průjezdu do nádvoří.

 Výstavu uvede Ing. Jaroslav Šolc, zástupce starosty Prahy 2 pro kulturu.

Galerie v přízemí Novoměstské radnice

OTEVÍRACÍ DOBA:

út-ne 10-18 hodin 

mezi 12. - 13. hod 30 minut polední pauza

VSTUPNÉ:

plné 50 Kč

snížené 20 Kč

rodinné 100 Kč

Vstup do Galerie v přízemí je z průjezdu z Vodičkovy ulice po dvou schůdcích. Pro vjezd a výjezd invalidního vozíku je možné si zapůjčit u ostrahy Novoměstské radnice ližiny /vstup do vrátnice z nádvoří vlevo/.

V sobotu 15. června během Pražské muzejní noci bude výstava přístupná i od 19 do 24 hodin bez poplatku. Poslední návštěvník bude uveden ve 23 hod. 

Během PMN v době od 19 do  21 hodin se budete moci na výstavě setkat osobně s autorem, Zbyňkem Benýškem.

https://www.nrpraha.cz/program/1356/pmn-prazska-muzejni-noc-2024-na-novomestske-radnici/

www.zbenysek.cz 

Zbyněk Benýšek (* 27. června 1949)

malíř, básník, prozaik, scénárista a editor

Narodil se v Olomouci, dětství prožil v Prostějově. 1964-1968 studia na Střední umělecko–průmyslové škole v Brně, 1968-1970 na Palackého univerzitě Olomouci. V roce 1971 se odstěhoval do Prahy, kde pracoval jako příležitostný stavební dělník, hudebník ve svobodném povolání, rekvizitář a výtvarník ve Filmovém studiu Barrandov. Po podpisu Charty 77 pak topič a noční hlídač. Na začátku 80. let 20. století odchází v rámci akce Asanace do exilu ve Vídni, kde založil a deset let redigoval uměleckou revui Paternoster. Spolupracoval s řadou rakouských, německých a českých nakladatelství. Byl spolupracovníkem stanice Svobodná Evropa. V roce 1990 návrat do Prahy. Výtvarně spolupracoval s redakcí revue Střední Evropa, s Českým rozhlasem – Prix Bohemia Radio. Pro Českou televizi napsal scénáře – Múzérie, Ateliéry. Výtvarnými díly – Pražský triptych – se podílel na mezinárodním projektu Evropské unie Overcoming Dictatorships – The Encounter of Poets, Artists and Writers (Hannah-Arendt-Institut v Drážďanech). Jeho rozáhlá literární tvorba obsahuje šest básnických sbírek, dva romány a řadu povídek, přeložených do několika jazyků. V letech 1992-1998 byl členem Nového sdružení pražských malířů. Uspořádal kolem 30 samostatných výstav obrazů a kreseb. Malířská tvorba původně vycházela z postupů Nové figurace a imaginativního realismu, později se objevují fantasknější prvky a též spolupráce s počítačem.

Výstava představí sofistikované malířské příběhy, tvořené imaginativní malířskou technikou.
Další informace: Encyklopedie Prahy 2

V novějších obrazech stále pronikají momenty tajemství, ať už ve formě náznaků jakési situace sci-fi – podivný nosník v obraze s Einsteinem, vyplazujícím na nás jazyk, „měsíční“ krajina na jiných obrazech – nebo třeba v podobě vosy na velkém detailu obličeje se rty, pootevřenými do úsměvu, kde jen na zavřených víčkách se odráží bělobou spíše měsíční než sluneční světlo. Benýšek využívá temných a temnějších valérů modré barvy, která vždy je barvou tajuplnou a vytváří atmosféru sugestivního snu…

Egon Bondy Tři malíři – duben 1981

Účast ke světu lidí, zmítaných městskou bizarérií pop-kultury, hloubí prostor zastavených příběhů v obrazech Zbyňka Benýška. Nasvícené psychedelické scénky polapily jako smyčky pastí možná bezvýznamný, možná osudový okamžik, jehož prodloužení oběma směry v čase uzavírá kruhovou dráhu opojení a kocoviny, běžné fáze zábavy v konzumní společnosti.

Věra Jirousová Katalog výstavy Otevřené dveře / Mánes – 1993

Před čtvrt stoletím, kdy vycházel z formálních postupů tehdy aktuálního hyperrealismu, se Zbyněk Benýšek spokojoval s reáliemi ve fotografických okamžicích, s definicemi všedních scén, zastavenými v obtisku. K těmto čistým, fotograficko-realistickým prvkům přibývá později stále více fantaskních rekvizit, často „psychedelicky“ deformovaných, aby v posledních obrazech komponoval „zareálné scenérie“, v nichž dochází ke sdělení a žádoucí oscilaci v malířském poli.

Eugen Brikcius, Reflex – 1995

V učebních letech jsem cítil úžas z fotografičnosti, chápal jsem to jako absolutní zpředmětnění a zkonkrétnění jevu, otisk bez katarze, významu a obsahu. Jevu, který takto přenesený na plátno se vyvaruje omylů – tedy omylů estetických i obsahových. Velice rychle mne to přešlo, chybělo mi zobecnění a vadilo mi být nekomentujícím otrokem fotografie. Nakonec jsem našel jakýs takýs kompromis a propojil estetiku fotografičnosti s mýty o životě a viděl, že to funguje. Jako bych stál na obou nohách.

Zbyněk Benýšek, rozhovor k výstavě v Galerii Montmartre, Lidové noviny - 2014